Cestujeme po Evropě
Německo – Azalea und Rhododendron Park – Kromlau
Jednodenní výlet k našim severním sousedům – do Německa.
120 km z Liberce na sever, přes Žitavu, Görlitz až k městečku Kromlau mířila naše cesta autem. Tady se nachází Azalkový a rododendronový park s úžasným Rakotzbrücke. Nedaleko je městečko Bad Muskau – památka UNESCO, ale tam jsme tentokrát nezajeli – tak příště.
Procházka po parku je vhodná pro všechny věkové kategorie, náš okruh byl nakonec dlouhý 4,1km, převýšení 12m. Trasa jde ale upravit dle možností každého, prodloužit i zkrátit.
V parku se nachází kromě dáblova mostu, za kterým míří většina turistů i mnoho rododendronů a azalek kvetoucích od dubna do června a proto jsme tam zamířili i my v květnu. Letošní jaro bylo poněkud bláznivé, před měsícem několik dní 25 stupňů a pak přišel týden mrazů, takže mnoho květů pomrzlo. Naštěstí některé keře ještě nestihly vykvést, takže nyní pěkně kvetly a další se k rozvití květů teprve připravovaly. Kromě flory je tu i vyhlídka na dubovém vrchu, jeskyně Ďábla a Anděla, soudcovský trůn, či zámek.
Přijeli jsme na centrální parkoviště, v půl dvanácté zaplněno zhruba z půlky, ale stále přijížděly další a další auta a parkoviště se velmi rychle plnilo. V parkovacích automatech šlo platit jen kartou, my se ale potřebovali zbavit drobných a tak jsme zašli do budovy infocentra, kde jsme zaplatili 3 eura parkovného v hotovosti. Poté už jsme vyrazili do parku. Rododendronový park je jednou z největších zahrad rododendronů v Německu, má rozlohu 200 hektarů. V parku je možné se pohybovat se psi, ti však musí být na vodítku. V minulosti bylo možné si od magistrátu koupit povolení k letu dronem, dnes to již není možné, protože poptávka byla velmi vysoká a mnohým návštěvníkům to vadilo. Stejně tak není možné parkem projíždět na kole, na koni nebo kempovat. Návštěvníci tak kola vedou vedle sebe, koňskou jízdu musí povolit magistrát. Park je otevřen celoročně, vstupné se neplatí.
První zastávka byla u Rakotzova mostu, a ač bylo jezero Rakotzsee dost vyschlé, podařilo se nám pár hezkých fotek s odrazem mostu ve vodě. Jezero jsme obešli, na jeho jednom konci měli koncert žáby a bylo úžasné je takto nahlas slyšet.
Rakotzův most, známý jako Ďáblův most dostal své jméno po /Rakotzlovi/, „dáblův“ se mu říkalo proto, že se dřívě mělo za to, že zvláště složité mosty lze postavit pouze s pomocí ďábla. Most je dlouhý 19,8m, byl postaven v letech 1866 až 1875, byl inspirován stylem italské renesance. V roce 2021 byl, spolu s jezerem a okolím rozsáhle zrekonstruován. Na most je zakázáno chodit. Několikrát ho využili filmaři – např. Čarodějův učeň, kde protagonisté vezou veslici k „kouzelné bráně“. Most je také zobrazen v bitevní simulaci s Morpheem ve filmu „Matrix Resurrections“ z roku 2021.
Při výstavbě mostu šlo pouze o estetiku. Ďáblův most ve skutečnosti nikdy neměl sloužit jako most. Nebyl určen k přecházení z jednoho břehu jezera na druhý. Jelikož je jezero malé, není tu takový most ani potřeba. Jeho jediným účelem bylo od samotného počátku zkrátka to, aby sloužil jako krásná podívaná.
Rakotzsee je ústředním prvkem parku. Vzniklo v letech 1842-1875. Své jméno získalo podle zvířat, která ve vodě dříve žila. Rakotz znamená v lužickosrbském jazyce rakovina – a ta zvířata byli tedy raci. Je uměle vytvořené, nemá žádný přítok, v dřívějších letech se voda neustále ztrácela kvůli spodním prosakům. Zejména po suchých létech a na podzim bylo v jezeře často velmi málo vody. Proto bylo jezero rozsáhle zrekonstruováno a upraveno tak, aby mělo tmavou barvu, aby se v něm mohl most krásně odrážet. Má délku 300 metrů a maximální šířku 50m. Kromě Ďáblova mostu jsou tu i další architektury, jako je venkovní schodiště, které je lemováno čtyřmi čtvercovými základnami s reliéfními grimasami. Schodiště je korunováno replikou Herkula Farnese, jedné z nejznámějších soch starověku.. Uprostřed jezera jsou vytvořeny čedičové varhany, lidově známé také jako čedičový kostel či katedrála – umělecké dílo z kamenů na přírodní bázi. Čedičový orgán se obvykle vyskytuje ve volné přírodě a je vytvořený vulkanickou činností. Ty v jezeře jsou ale uměle vytvořené. Podle tradice nechal Rötschke přivézt čedičové sloupy zdaleka. Bohužel z jeskyně v Rakotzsee, která byla kdysi zdobena postavami, zbyly kamenné sutiny, protože se zřítila v roce 1956. V jezeře je zakázáno se koupat či používat loďky.
Pokračovali jsme na vyvýšené místo s posezením Eichenhügel – dubový vrch, tady jsme si dali svačinu a pokračovali po cestě dál. Chtěli jsme zajít do rododendtronové aleje, na poprvé se nám to nepodařilo a tak jsme k ní přišli z druhé strany, prošli jsme si ji a pokračovali podle cedulí k jeskyním Ďábla a Anděla i zde byly uměle vytvořená jezírka skoro vyschlá, obešli jsme je a pak pokračovali k zámku.
Rötschke také použil kamenné osazení ke zvýraznění obrazů parku na jiných místech v parku. Příkladem toho je „Feldherrensitz“ nacházející se mezi soutěskami azalek a rododendronů. Další bizarní parkové architektury tohoto druhu najdeme v oblasti kolem ostrovního rybníka s „kazatelnou“ (nazývanou také „sídlo soudce“) a nedávno zrekonstruovanou, svéráznou jeskynní architekturou „Nebe a peklo“. Dvě podivné stavby, které mají představovat jeskyně, se nacházejí nedaleko mostu a jsou vyrobeny ze světlého přírodního kamene a tmavého čediče. Kromě toho byly k výzdobě parkových obrazů použity četné sochy. Bohužel tato bohatá figurální výzdoba byla v průběhu 20. století opakovaně postižena destrukcí a ztrátou. Velké množství dochovaných soch bylo v posledních letech restaurováno.
Zámek Kromlau byl kdysi panským sídlem. V 18. století zde bylo opevnění. V roce 1806 byl přeměněn na panský dům králem Gottfriedem Rabenau. V roce 1842 koupil panství (za 30 500 tolarů) Friedrich Hermann Rötschke. Z panského dvora postavil panské sídlo, kavalírský dům ve stylu švýcarského venkovského domu a aby vylepšil jednoduchý zámek nechal kolem roku 1850 přistavět věž. Budovy byly obklopeny květinovou výsadbou, cizími stromy a četnými sochami – v souladu s Pücklerovým principem zónování (intenzivní výzdoba okolí budovy, intenzita designu klesající se vzdáleností od budovy).
Rötschke vlastnil zámek a park v Kromlau až do roku 1875. Poté, co se park stal příliš drahým, prodal zámek Kromlau a park. Následovalo několik majitelů. Jen v letech 1875 až 1889 bylo panství sedmkrát prodáno. Se světovými válkami následovalo vyvlastnění, takže v době NDR stát využíval zámek Kromlau. V této době zde sídlila mateřská škola. Byla zřízena v přízemí v roce 1953. V podkroví byl prostor pro byty. Zámek byl rekonstruován v letech 1984 až 1988. Pak přišel zlom. V posledních letech následovala příkladná obnova: v letech 2013 až 2016 byl zámek Kromlauer kompletně zrekonstruován. Od té doby jej obec Kromlau využívá pro svatby, pronajímání dvou prázdninových apartmánů a pro turistické informace. Nachází se zde také lesní revír Schleife.
Hrad si můžete prohlédnout pouze zvenčí.
U zámku byl další rybníček, ve kterém měli opět koncert žáby. Pak už jsme jen prošli po cestě a přišli k parkovišti z druhé strany. Celá procházka nám trvala skoro 3 hodiny, nikam jsme nespěchali a užívali si slunečného počasí. Tím, že byl státní svátek zde bylo opravdu hodně lidí a mnoho cyklistů. Od žitavy totiž vede cyklostezka až nevím kam, což nám vetklo myšlenku, že si to jednou sjedeme na kole a navštívíme i Bad Muskau s památkou Unesco. Příjemně uchození jsme sedli do auta a vyrazili zpět domů.
Německo má s naší zemí nejdelší společnou hranici a ačkoli naše minulost někdy nebyla nejrůžovější její památky a zajímavosti stojí za návštěvu.
zdroj: https://www.rakotzbruecke.de/dabluv-most-nemecko/
zdroj:https://www.denik.cz/cestujeme-do-sveta/most-rakotzbrucke.html
zdroj: https://kromlau-online.de/der-park/