Cestujeme po Česku
Ostrava, Hrabyně
V Opavě se konalo MČR v inline bruslení a protože jeden z našich synů byl účastníkem těchto dvoudenních závodů, bylo potřeba jej do Opavy dovézt. A protože, jak už to u 16letých bývá, o náš dospělý dozor moc nestál, rozhodli jsme se, že on bude v Opavě a my budeme pokračovat do Ostravy a prohlédneme si toto zajímavé industriální a multikulturní město.
Do Opavy jsme vyráželi v pátek po práci. Cesta nám, z Turnova, trvala 4,5 hodiny. Ve večerních hodinách jsme zanechali syna v rukou trenérů a pokračovali ještě asi 45 minut do Ostravy. Podařilo se nám sehnat ubytování přímo v areálu Dolních Vítkovic. (hotel VP1)
V hotelu mají 24 hodinovou službu na recepci a tak nebyl problém s naším nočním příjezdem. Ubytovali jsme se v malém, dvoulůžkovém pokoji s koupelnou. Bylo krásně teplo a tak jsme ještě vyrazili obhlédnout nejbližší okolí.
Původně jsme plánovali zajít v sobotu na Vítkovický zámek, k divadlu Mir a poté si projít vítkovický areál s průvodcem a výstupem na Bolt tower. Po obědě pak zamířit pěšky (nebo autem) do centra Ostravy a vyjet na věž radnice. Pár dní před odjezdem jsme však zjistili, že Ostrava slaví 100 let a k této příležitosti bude v sobotu „muzejní noc“ + doprovodné programy po celé Ostravě, včetně speciálních autobusů, jezdících zadarmo a spojujících jednotlivé atrakce. Stáhli jsme si aplikaci do mobilu, abychom věděli co a kde se bude dít.
Proto se náš sobotní program poněkud změnil. Dopolední program zůstal stejný, projít si Vítkovice. Vítkovice jsou bývalé město, roku 1924 připojené k Moravské Ostravě, od 24. listopadu 1990 městský obvod statutárního města Ostravy.
Nejstarší zmínka o Vítkovicích (Witchendorff), které byly původně malou vsí ležící poblíž Moravské Ostravy, je z roku 1357. Název Vítkovice byl zřejmě odvozen od Vítka z Vikštejna. Roku 1908 byly Vítkovice povýšeny na město a 29. ledna 1924 byly přes určitý svůj odpor připojeny k Moravské Ostravě. Město bylo během druhé světové války osvobozeno Rudou armádou dne 30. dubna 1945. Před rokem 1990 bylo území celého dnešního městského obvodu Vítkovice součástí městského obvodu Ostrava 3. Roku 1990 pak vzniká moderní samosprávný městský obvod Vítkovice.
Po snídani v hotelu jsme vyrazili k Vítkovickému zámku. Na stránkách jsme však neobjevili otevírací dobu. Mysleli jsme tedy, že i když nebudeme moci jít přímo do zámku, budeme si ho moci nafotit alespoň ze zahrad. Bohužel všechny brány byly zavřeny. Později jsme se na infocentru dozvěděli, že v zámku sídlí firma a proto je pro veřejnost celý areál uzavřený.
Minuli jsme budovu IV. energetické ústředny a pokračovali do historického centra Vítkovic, kam nás naváděly informační cedule. Díky nim jsme objevily historické budovy radnice, Rothschielda, kostela sv. Pavla a pokračovali okolo štítových domků k tržnici ,až k divadlu Mir. Odtud míříme zpět do areálu železáren, míjíme první školu pro děti zaměstnanců, která i nyní funguje jako škola. Po hodinové pomalé procházce Vítkovicemi jsme měli ještě dostatek času, než nám začala prohlídka areálu s průvodcem a tak jsme si ho pomalu prošli sami.
Vítkovice jsou známy především jako průmyslové centrum. Podnět k jeho vzniku dal v roce 1828 olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf, když postavil pudlovací pec. Tzv. Rudolfova huť způsobila revoluční přeměnu zemědělské osady na moderní průmyslové město. Výhodou Vítkovic byla výhodná poloha poblíž bohatých ostravských ložisek uhlí, beskydských zdrojů železné rudy a vody z Ostravice. Provoz Rudolfovy huti byl zahájen v polovině září roku 1830. O rok později zde vznikla koksovna. První vysoká pec na koks byla zapálena v roce 1836, druhá o dva roky později. V roce 1843 koupil huť rakouský bankéř Salomon Mayer Rothschild. V roce 1852 byl v blízkosti huti založen důl Hlubina. Postupem času bylo v provozu šest vysokých pecí, které byly postupně odstavovány až do 27. září 1998, kdy byl proveden poslední odpich.
Projekt průmyslové osady nazvané Nové Vítkovice začal vznikat po nástupu Paula Kupelwiesera na pozici generálního ředitele Vítkovického horního a hutního těžířstva v roce 1876. Záměrem bylo nabídnout vyšší standard bydlení a služeb a zajistit tak železárnám spolehlivé pracovníky. Autor plánu roštového systému pravoúhle se křížících ulic a některých staveb není znám, ale podílelo se na něm mnoho schopných projektantů. Tehdy vzniklý firemní styl, pro který bylo typické režné cihelné zdivo, se uplatňoval v různých modifikacích historismu a secese až do počátku 20. let minulého století.
Česká obecná škola zde vznikla v roce 1894, měšťanka byla zřízena roku 1910. V roce 1919 byla založena čtyřletá průmyslová střední škola.
Po ukončení výroby železa se diskutovalo, co s bývalým průmyslovým areálem. Myšlenku jeho zbourání převážil názor revitalizace objektu a jeho zachování jako technické památky pro budoucí generace. V červnu 2002 byla nařízením vlády Dolní oblast Vítkovic prohlášena národní kulturní památkou. V prosinci 2008 se pak jako jedna ze čtyř českých památek dostala na vznikající seznam Evropského kulturního dědictví.
Při objednávání hotelu jsme zjistili, že se v areálu bude konat oldies koncert, recepční nás ale ujistila, že se bude konat ve vzdálené části, takže prakticky nic neuslyšíme. Měla pravdu, jen nám neřekla, že kromě tohoto koncertu tu bude ještě druhý – rockový, který se konal asi 50m od našeho hotelu. Začátek byl na 16 hodinu, ale už od rána zde zvučili, zkoušeli a tak občas nebylo slyšet slovo. Dali jsme si ještě kávičku do kelímku a pak už zašli do galerie Gong, kde byl začátek komentované prohlídky. Tady jsme vyfasovali přilby a sluchátka (ty většinou nedávají, ale vzhledem k probíhajícím hudebním zkouškám, bychom průvodce často neslyšeli a proto ta sluchátka) a za doprovodu a výkladu průvodce absolvovali 100 minutový Vysokopecní okruh s výstupem na Bolt tower. Cena vstupenky za dospělého je 280 Kč. Prohlídku je nutné si rezervovat na konkrétní čas předem, vstupenka se dá koupit on line a nebo až na místě. My využili nákup až na místě, protože jakožto ubytovaní v hotelu VP1, (nebo držitelé Ostravacard) jsme měli nárok na 20% slevu.
Po prohlídce – opravdu to stojí za to – jsme si zašli do našeho hotelu na oběd a protože muzejní noc a celý program začínal až v 17hodin, odskočili jsme si na pokoj odpočinout. V 16 hodin nás sice vzbudil řev koncertu, ale to už jsme byli odpočatí a pomalu se připravovali na odpolední výlet.
Ačkoli předpověď počasí mluvila o tom, že ve večerních hodinách bude hodně pršet, možná i nějaká ta bouřka, počasí se nám skvěle vydařilo. Celý den svítilo sluníčko, teploty příjemně teplé, ale ne letní pařák a večer se stále dalo chodit v tričku a kraťasích.
Před 18 hodinou jsme vyrazili na nedalekou zastávku autobusu, kde jsme nasedli na speciální autobusovou linku, která nás zadarmo dovezla do areálu dílen dopravního podniku – Martinov. V areálu se nachází depo autobusů, trolejbusů a tramvají. Tím, že jsme přijeli chvilku po otevření areálu tu ještě nebylo tolik lidí a podařilo se nám bez čekání projet se několika historickými vozy, pak jsme si prošli vystavené tramvaje a historická auta. To už se množství návštěvníků zdvojnásobilo a tak jsme vyrazili autobusem k další atrakci ze seznamu.
V roce 2024 je to 130 let od doby, kdy byl v Ostravě zahájen provoz veřejné hromadné dopravy. První vybudovaná trasa normálněrozchodné parní dráhy vedla z Přívozu přes Moravskou Ostravu do Vítkovic a provoz na ní byl zahájen 18. srpna 1894, v den narozenin císaře Františka Josefa I.
První projekt parní tramvaje se objevil již v roce 1882, realizace se dočkal až projekt ze začátku 90. let 19. století. Do konce století bylo zprovozněna ještě druhá trať, celá síť ale byla elektrifikována a 1. května 1901 byl zahájen provoz elektrických tramvají. Do roku 1907 byly vybudovány páteřní tratě ostravské tramvajové sítě. V roce 1926 byla na tuto síť připojena původně železniční trať Svinov – Klimkovice, která však byla ve 20. letech elektrifikována. Ve 20. a 30. letech proběhlo zdvoukolejnění nejvytíženějších úseků ve městě. V roce 1960 byla zprovozněna trať do Poruby, 1969 do Martinova k novým ústředním dílnám. V 70. a 80. letech probíhala výstavba do nových sídlišť na jihu města. Nejnovějším úsekem je trať podél Místecké ulice z roku 1999.
Městské autobusy se v Ostravě objevily v roce 1929. Během první republiky bylo zřízeno několik dalších linek, nicméně autobusy nikdy nezískaly žádný velký přepravní význam. Velký rozvoj nastal až v 60. letech, kdy díky levné ropě se začaly masově vyrábět autobusy v Karose Vysoké Mýto.
Zahájení provozu trolejbusů v Ostravě je datováno k 9. květnu 1952, kdy byla slavnostně otevřena okružní trať vycházející z náměstí Republiky. Síť se postupně rozrůstala, větší rozvoj nastal v 70. a 80. letech. Trolejbusová doprava se v Ostravě nerozšiřovala od roku 1995, kdy byla zprovozněna trať do Koblova. Dalším z prodloužení trolejbusové sítě bylo až roku 2013 zprovoznění nové linky k obchodnímu centru Karolina. O tři roky později byl otevřen terminál Hranečník, na který vede nová trolejbusová trať po Těšínské ulici. V plánu je stavba trolejbusových tratí přes Františkov a podél Havlíčkova nábřeží.
Další zastávkou bylo Železniční muzeum moravskoslezské. Tady se nacházelo vcelku maličké muzeum, lákadlem byl model železnice s jezdícími vláčky. Po asi půl hodinové samostatné prohlídce jsme pokračovali dál na známou ulici Stodolní. Bylo něco okolo 20h. a moc to tu ještě nežilo, židle a stoly u některých restaurací se teprve rozkládaly na venkovních zahrádkách. Ulici jsme si prošli, upřímně nás ani nepohoršila, ale ani nenadchla a pokračovali jsme kolem budovy Komerční banky, Prosperita Paláce, ke katedrále Božského Spasitele a Domu umění.
Tady jsme nasedli na jinou linku muzejního autobusu a nechali se odvézt před Most Pionýrů, odkud to byl jen kousek k Nové radnici. Tady jsme si vystáli asi půlhodinovou frontu na vyhlídkovou věž. Ve 22h. jsme vyšli před radnici, kde dozníval připravený program a zaslechli jsme moderátora, jak láká na poslední možnost prohlídky reprezentativních prostor radnice. Neváhali jsme a této nabídky využili. Prohlídky prostor byly komentované, průvodkyně i další personál byl v dobových kostýmech z 30.let minulého století, provedli nás několika zasedacími sály, projeli jsme se páternosterem a pokračovali do kanceláře primátora Jana Dohnala. Nečekaným překvapením bylo, že na nás v těchto prostorách sám primátor čekal a mohli jsme se ho na cokoli zeptat. No my z Českého ráje jsme se neměli nač ptát, ale pár lidí ze skupiny přeci jen začalo řešit problémy s fotbalovým i hokejovým stadionem. Těsně před 23h. jsme radnici opustili. Protože jsme měli hlad, vyrazili jsme znovu muzejním autobusem na Stodolní a tam si dali kebab. Stihli jsme to tak akorát a předposledním autobusem tohoto dne se dopravili zpět do Dolních Vítkovic k hotelu. Při příjezdu jsme zjistili, že rockový koncert skončil a tak lehce před 1 hodinou ranní už byl klid a my mohli znavení, ale spokojení usnout.
Nová radnice je nejznámější stavbou Ostravy. Jedná se o prvorepublikovou dvoukřídlou budovu s vyhlídkovou věží. Stavěla se v letech 1925 až 1930. Budova s celkovými náklady 52 miliónů korun byla slavnostně otevřena dne 28. října 1930 u příležitosti státního svátku Československé republiky.
Prokešovo náměstí a socha Ikara
1. července 1999 byla na Prokešovo náměstí před radnici umístěna socha Ikara. Měří 3,5 metru a jedná se o třetí největší bronzovou plastiku v České republice. Socha váží asi sedm tun a stojí na žulové kašně s vodotryskem. Podle vedení města socha symbolizuje „vzestupy a pády“, kterými Ostrava prochází. Po instalaci vyvolala řadu rozporuplných reakcí.
Trojhalí Karolina je historický prostor sloužící široké veřejnosti, která zde nachází rozmanitý program. Původně zde byly stroje a turbíny, v dnešní době sem přicházejí návštěvníci za sportem, kulturou a dalšími možnostmi, jak příjemně strávit volný čas.
Skládá se z budov Dvojhalí (zastřešeného Náměstí), kde je možné variabilně využívat prostor pro různé kulturní a společenské akce a budovy Ústředny (sportoviště), kterou lidé mohou využívat ke sportovním účelům nebo k návštěvě Sportovní kavárny.
V neděli ráno jsme se probudili do deště, telefonem jsme zjistili, že déšť je i v Opavě u syna a protože se závody konají venku na nekryté dráze, musí se počkat až přestane pršet a dráha trošku oschne. Začátek závodu tedy přesunuli na 11h. Věděli jsme, že nemusíme nijak spěchat. Zašli jsme na snídani mezi posledními, v klidu se pak sbalili a opustili hotel po 10h. Zajeli jsme autem k Trojhalí a po nafocení jsme pokračovali směrem na Opavu. Z dálnice jsme sjeli do obce Hrabyně, kde se nachází památník 2.sv. války. Dovnitř jsme nešli, ale vyfotili jsme nejen památník, ale i okolo stojící vojenské exponáty. Stále nás provázel déšť. Pomalu jsme se přesunuli do Opavy a přijeli tak akorát. Závody již probíhaly, na začátku ještě sem tam zamrholilo, ale slunce krásně svítilo a hřálo, my stihly oba starty syna a byli tam až do 16h. kdy závody skončily. Pak jsme sbalili všechny potřebné věci a vyrazili domů.
Národní památník II. světové války – jeho původní název zněl Památník Ostravské operace. Byl vybudován na místě nejtěžších bojů tzv. ostravsko-opavské operace v závěru druhé světové války. Existovalo několik návrhů, jeden z nich vytvořil inženýr některého stavebního podniku. Měl velmi blízko k vítěznému výběru, pak se nějak přišlo na to, že jeho příbuzný bojoval v řadách Wehrmachu a návrh byl ihned stažen, i když obvinění nebylo pravdivé. Památník vznikl v 70. letech; základní kámen ke stavbě památníku byl položen 29. dubna 1970 za účasti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody. Stavět se ale začalo až v roce 1976 a otevřen byl v roce 1980. Během výstavby museli stavitelé řešit nečekaný problém se spodní vodou, která tehdejší staveniště proměnila v obří bahnité koupaliště. Původně byl památník místem piety, nikoliv muzejním objektem.
Když stojíte u těžebních věží a díváte se kolem sebe, na to množství ocele, když vám průvodce vysvětluje celý proces probíhající v těchto místech, skoro se vám zatočí hlava údivem nad tím, co vše člověk dokáže. Stejné pocity jsme pak měli i na ostatních místech, které jsme tento víkend navštívili – železnice, MHD i radnice. Mnohé věci jsme nestihli navštívit a jako pokaždé říkáme – sem se určitě ještě někdy vrátíme.
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_pam%C3%A1tn%C3%ADk_II._sv%C4%9Btov%C3%A9_v%C3%A1lky
zdroj: https://trojhali.cz/o-nas.html
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Divadlo_M%C3%ADr
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_radnice_(Ostrava)
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stodoln%C3%AD
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_muzeum_moravskoslezsk%C3%A9
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopravn%C3%AD_podnik_Ostrava
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADtkovice_(Ostrava)
zdroj:http://www.ostravskepamatky.cz/mapa
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Pavla_(Ostrava)
zdroj:https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADtkovick%C3%A1_radnice
zdroj: http://www.rothschild-palace.cz/rothschild-palace